NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Málo naplat. Lidé z kapel jako CINEMECHANICA anebo MASERATI asi ani jinou muziku hrát neumějí, ale pokud čím dál přecpanější post-rockovou scénu budou zásobovat takto kvalitními počiny, nebude důvod si jakkoliv zoufat. Půlhodinové mini-album „Anam Cara“ jejich bokovky A.ARMADA sotva překvapí nějakým stylotvorným přístupem, ale jako kvalitní učebnice typických žánrových postupů poslouží dokonale. Velice příjemně se poslouchající melodie a klasický uchu lahodící zvuk kytar se dají s chutí pozřít i ve stopadesátém provedení a nijak přitom nevadí, že nahrávka zní v některých momentech snad až příliš uniformně. Silných momentů, ať už hovoříme o podmanivě melancholické „Fall-Triumph“ anebo úvodní energické „The Dam Was Split But the City Was Saved“ s kouzelně ospalým intermezzem v prostřední části, je však naštěstí většina a díky nim lze tuto záležitost vřele doporučit jako dobrého společníka do atmosféry podzimních deštivých dnů. Svojí náladou do ní zapadá přímo ideálně.
7,5 / 10
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.